Z Prahy do Mexico City

Náš let

Tak jsme konečně seděli v letadle, které nás unášelo do Paříže. Moc dobře mi nebylo, avšak jsem to nedávala hlasitě najevo, jako některé další spolucestující. V Paříži jsme nasedli do dalšího letadla, které přistávalo v Caracasu ve Venezuele. V Caracasu nás čekala dlouhá fronta na palubní lístek. Po zjištění, že i přes zákaz, se na dámské toaletě kouří, jsem si také zapálila. Nevím, jestli to bylo dlouhou abstinencí, nebo tím skleníkovým teplem, ale udělalo se mi šoufl, vím, patří mi to. Ivan též neodolal, ale na pánských toaletách si z toho místní uklízeč udělal džob, požadoval dva dolary, Ivan dělal, že mu nerozumí a dal mu jenom jeden, pánovi to stačilo a Ivan za dolar měl komfort. Pán ho pustil do úklidové komory. Úplatky se berou na celém světě. Další letadlo mělo mezipřistání v Kostarice a později nás dopravilo do Mexico City.

Na letišti

Už se nám chtělo spát, ale ještě jsme museli celníkům vysvětlit, že chceme turistický pobyt na tři měsíce, divili se, co tam tak dlouho chceme dělat. Náš prvotní plán byl procestovat trochu Mexiko a udělat si krátký výlet na Kubu, tak jsme jim to řekli. Kroutili hlavou, potvrdili nám ty tři měsíce, tak jsme pokračovali dál, tentokrát pro batohy. Jenže my jsme sice byli doopravdy v Mexico City, ale naše batohy ne. Pracovníci Air France nám dali záchranný balíček se základními hygienickými potřebami, omluvili se. Domluvili jsme se, že se další den pro ně zastavíme.

POHLED Z LETADLA