Cesta z města

Nádraží

16. 1. 2007

A tak konečně nastal čas vyrazit dál. Píšu konečně, protože to jsme měli v plánu hned, jak jsme přiletěli. Na nádraží jsme se dostali v pohodě metrem, dali jsme si ještě kávu, tentokrát nebyla instantní, ale za to byla slabá se skořicovou příchutí. Poté už jsme nastoupili do autobusu, cíl cesty bylo městečko El Rodeo.

Xochicalco

Do El Rodea jsme dorazili odpoledne a tak jsme se ještě vydali na ruiny Xochicalco. Místní mayským a aztéckým pyramidám říkají ruinas. Největší rozmach Xochicalco zažilo v letech 800 - 1000 našeho letopočtu, tou dobou zde mohlo žít asi 20 000 lidí. Xochicalco v překladu znamená místo v domě z květů. Vydat se pěšky na ruiny znamenalo šílenství. Cesta vedla do kopce, ale to by tak nevadilo, ani to, že sluníčko mělo obrovskou sílu. Nejvíc otravní na téhle túře byli taxikáři. Pořád nám zastavovali, tak jsme je museli pořád odmítat. Bylo jich opravdu hodně. Když jsme došli k bráně, tak nám tam mladý pár sdělil, že lístky si musíme koupit v museu a že na to máme pár minut. Boleli nás nohy a už se nám dál nechtělo a tak jsme zkoušeli dát úplatek, nejdříve o tom nechtěli ani slyšet, ale nakonec to dopadlo. Ruiny, i když zprvu nevypadaly, byly celkem velké. Lákadlem mimo jiné je zde zachovalé hřiště na míčové hry, ve své době tolik oblíbené.

El Rodeo

Začalo se stmívat, tak jsme se vydali zpátky do vesnice hledat nocleh, našli jsme ho u upovídané majitelky místního hotelu. Pokoj stál 200 pesos. Bydlení až na mravence bylo fajn.

XOCHICALCO